Co je biodynamické zemědělství?

Alternativním způsobem hospodaření je biodynamické zemědělství. Historie biodynamického zemědělství sahá do 20. let dvacátého století, kdy Rudolf Steiner prezentoval o této metodě na zámku Koberwitz.

Základní zásady

Biodynamické zemědělství je založeno na tradičních úkonech jako jsou tvorba zdravé zeminy pro kvalitní zeleninu, nepoužívání chemických pesticidů, fungicidů, herbicidů, rotace plodin, hnojení kompostovanou chlévskou mrvou a vyhýbání se geneticky modifikovaným osivům a podobně. Specialitou biodynamického zemědělství jsou homeopatické biodynamické přípravky, kterými se tato forma liší od ekologického zemědělství. Je zde snaha přidávat látky, které mají za cíl uzdravit krajinu. To u ekologického zemědělství není. Mezi tyto látky patří preparáty z kopřivy, dubové kůry, heřmánku nebo kravského trusu. Tyto preparáty jsou následně vráceny do přírody například postřikem půdy, což má mít za následek právě zvýšení její kvality, podporuje to růst a vitalitu rostlin a zvyšuje úrodnost.
Významnou roli v biodynamickém zemědělství hrají vesmírné vlivy. Důležitým činitelem je měsíc a jeho obíhání okolo země. Dále to je pozice ve hvězdném zvěrokruhu a pohyby všech ostatních planet, což ovlivňuje vše na zemi. V případě, že je zemědělec schopný využívat tyto střídající rytmy a ve správnou dobu zaseje, kultivuje a sklízí, může to pro jeho úrodu mít příznivý efekt.

Dlouhodobá udržitelnost

Při snaze o zlepšování kondice přírody je zde i kladen důraz na dlouhodobou udržitelnost. To znamená, že biodynamická farma nebo statek by měli být soběstačné. Zemědělci a zahrádkáři se snaží o dodržování přirozených organických cyklů a vhodné složení všech částí, které pak tvoří místo pro zemědělskou produkci. V praxi to znamená, že by si zemědělec měl vystačit s tím co vypěstuje, aby pokryl potřeby, které má například jeho dobytek. Celkově tak je tvořen dlouhodobě udržitelný organismus, kde se zemědělec snaží balancovat s jednotlivými prvky procesů, plodin a přídrodních hnojiv.