Ekologické zemědělství

     Jedná se o moderní formu zemědělské výroby s historií sahající do začátku 20. století. Jeho smyslem je produkce zdravých a kvalitních potravin trvale udržitelným způsobem. Ekologické zemědělství pracuje s nejmodernějšími vědeckými poznatky ve spojení s osvědčenými tradičními postupy. Patří sem zejména postupy zamezující poškozování půdy a široká podpora biodiverzity v krajině. Důležité pro ekologické zemědělství je vyloučení agrochemikálií a geneticky modifikovaných organizmů (GMO).

     Biozemědělství je celosvětově vnímáno jako zásadní alternativa pro zemědělskou výrobu budoucnosti a je nedílnou součástí agrární politiky České republiky. Tento způsob hospodaření je schopný trvale zajistit dostatečně vysoké výnosy i v období nepříznivých klimatických změn. Dále poskytuje celou řadu významných a vyčíslitelných ekosystémových služeb např. v podobě zvyšování retence vody v krajině či snižování nákladů na čištění vod, neboť nezatěžuje životní prostředí agrochemickými látkami. Zároveň svým přístupem zajišťuje nadstandardní životní podmínky chovaných zvířat, odpovídající co nejvíce jejich přirozeným potřebám. Výsledkem je produkce kvalitních biopotravin bez reziduí agrochemických látek, hormonů nebo léčiv. Tím vším ekologické zemědělství přispívá k důležitému cíli, kterým je zdravý člověk ve zdravé krajině.

     Udržení a zlepšování úrodnosti půdy se provádí organickým hnojením, zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy. Díky střídání plodin a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která posiluje schopnost rostlin se bránit proti chorobám a škůdcům. Regulace plevelů se v rámci ekologického zemědělství provádí s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě. Ekologičtí zemědělci nepoužívají průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicidy, růstové regulátory a geneticky modifikované organismy.
Garantem dodržování těchto pravidel v České republice je Ministerstvo zemědělství. Podporuje ekologické zemědělce v rámci národních dotací i Programu rozvoje venkova. V jeho gesci je také příprava národní legislativy a strategických dokumentů pro rozvoj ekologického sektoru. Participuje také na přípravě legislativy evropské.
     V České republice byl rozvoj ekologického zemědělství umožněn až demokratickými změnami ve společnosti po roce 1989. Česká republika se v současnosti nachází na špičce mezi zeměmi EU a řadí se na přední světové místo v rozsahu ploch zařazených do ekologického hospodaření. Opakem organického zemědělství je konvenční zemědělství, které je postaveno na maximálním zisku. Pěstovány jsou takové plodiny, za které je možné utržit co největší množství peněz. Tento systém se příliš nezabývá změnami v životním prostředí, zejména v agro-ekosystémech, pokud k tomu není dotacemi motivován. V Evropě je v současné době trend tento systém zemědělství opouštět.
     Dále se můžeme v současnosti setkat s termínem „konzervativní zemědělství". Není to ani ekologické ani konvenční zemědělství, je to třetí cesta, kterou se může farmář vydat. Myšlenkou konzervativního zemědělství je produkovat více při nižší spotřebě energie a celkových vstupů. Od orby se upouští, protože používání strojů je nepřirozené, důležité je střídání tržních plodin a meziplodin - směsi různých druhů leguminóz (rostlinných bílkovin), travin a jiných netradičních plodin - jejichž účelem je zvýšit úrodnost půdy. Stroje jsou nahrazeny prací kořenů a prací fauny a mikrofauny." citace „Jean Tasiaux z rodinné farmy Bonduelle.

Zdroje:
http://www.soilteq.eu
http://eagri.cz/
http://wikipedia.cz